Příběh služebnice

Popis

Dystopická vize ukazuje blízkou budoucnost na půdě dnešních Spojených států amerických, které se proměnily v republiku Gileád a vlády se chopil klerofašistický režim, jenž militantně volá po návratu k tradičním hodnotám. Země se potýká s ekologickými katastrofami a ztrátou lidské plodnosti, takže ženy, které ještě mohou mít děti, jsou jako „služebnice“ nuceny k sexuálnímu otroctví v rodinách velitelů, aby s nimi zplodily potomky místo neplodných chotí. Jednou z nich je i vypravěčka, která musí obezřetně manévrovat mezi Veliteli, jejich krutými Manželkami, hospodyněmi Martami i ostatními Služebnicemi – protože kdokoli z nich může být špionem Gileádu.Podle románu vznikl v roce 2017 úspěšný a oceňovaný televizní seriál s Elisabeth Moss, Josephem Fiennesem či Alexis Bledel v hlavních rolích. Připravuje se i jeho druhá řada, která už bude příběhem pouze inspirována. V roce 1990 byl natočen také stejnojmenný celovečerní film v režii Volkera Schlöndorffa (Plechový bubínek), v němž si zahrály např. Natasha Richardson či Faye Dunaway a scénář k němu napsal známý anglický dramatik Harold Pinter.„Kanadská autorka nám nepředkládá jen kritický obraz společnosti, ve které se cosi zvrtlo, ale především příběh lidského jedince, jenž je touto deformací postižen a odmítá se s ní smířit.“ – Ladislav Nagy, Lidové noviny„Margaret Atwoodová do děje nenápadně a skrze myšlenky své postavy vstupuje s úvahami o roli ženy ve společnosti, o roli dcery a matky, ale i o ženské sexualitě. Tyto úvahy ovšem nikdy nejdou na úkor příběhu, který vypráví především o totalitě a jejím vlivu na všechny bez rozdílu pohlaví.“ – aktualne.cz„Pod maskou náboženských symbolů a hyper-puritánských institutů se skrývá společnost, která je ještě sterilnější, než lidé, kteří ji tvoří. Autorka popisuje svět očima své hlavní hrdinky a o to koncentrovanější jsou emoce, které zprostředkovává.“ – sarden.cz„Dobrých – čímž myslím špičkových – antiutopií není příliš mnoho. Příběh služebnice se mezi ně řadí, připomene tak třeba 451 stupňů Fahrenheita…“ – sarden.cz