Mefisto

Popis

Nejslavnější román německého autora Klause Manna vyšel poprvé v čase autorova exilu v roce 1936 v Paříži s podtitulem „Román jedné kariéry“. O tom, že šlo o dílo neobyčejné třaskavosti, zejména v německém prostředí, svědčí skutečnost, že v Mannově rodné zemi byl poprvé vydán až dávno po válce (v roce 1956). Román nejenže zobrazuje ostře sarkastickým pohledem nástup a zrod německého nacismu, osudy jednotlivých postav jsou navíc inspirovány konkrétními osobnostmi německé minulosti, které byly ve své době snadno identifikovatelné. Předobrazem velmi talentovaného, současně neobyčejně ctižádostivého a bez skrupulí se probíjejícího umělce, který se v průběhu 20., zejména pak ve 30. letech vypracuje z provinčního herce na opěvovanou hvězdu první velikosti, byl významný německý herec Gustav Grüngens, legendární představitel Mefista v nastudování Goethova Fausta, s nímž kdysi Klause Manna pojily velmi těsné vazby. Mannův román není zdaleka jen strhující výpovědí o tragické etapě německých dějin, je všeplatným poselstvím vypovídajícím o situacích, jež provázejí ty, kteří touží po moci a slávě a vydávají se za nimi v dobách, kdy se zásadně proměňuje politický režim. Herec Höfgen projde na své cestě na vrchol od fanatického vyznavače komunismu až po oddaného příznivce nacionálního socialismu, zejména pak jeho vůdčích osobností. Při všech názorových veletočích se zaštituje tvrzením: „Jsem umělec! Snažím se poctivě vykonávat svoje řemeslo. Ale nedokázal jsem vždycky domyslet všechny politické souvislosti. Umělec vždycky žije tak trochu mimo tyto věci.“ „Ale to by neměl, milý Mefisto,“ odpovídá mu ministerský předseda, jeho ochránce, v jehož postavě Mann ztvárnil Hermanna Göringa. „Umělec, který nechápe správně požadavek doby, to snad ani nemůže být dobrý umělec!“ V desetidílné rozhlasové dramatizaci projdeme postupně všemi důležitými životními peripetiemi ambiciózního herce, poznáme pohnutky jeho bezpáteřných kroků, nahlédneme do jeho svérázných sexuálních zálib, budeme svědky jeho opojení slávou, stejně jako mučivých pochyb. „Co ode mne všichni chtějí? Proč mě pronásledují? Copak nechápou, že jsem jen docela obyčejný komediant?“ Jiří Hubička