Herecký portrét Ladislava Peška

William Shakespeare, Karel Čapek, Nikolaj Vasiljevič Gogol, Josef Čapek, Bertolt Brecht, Carlo Goldoni, Jaroslav Průcha, Titus Macchius Plautus

2,70 

William Shakespeare,Karel Čapek,Nikolaj Vasiljevič Gogol,Josef Čapek,Bertolt Brecht,Carlo Goldoni,Jaroslav Průcha,Titus Macchius Plautus: Herecký portrét Ladislava Peška – audiokniha obsahuje ukázky z divadelních her, v nichž exceluje Ladislav Pešek.

Typ produktu: audiokniha (čo je to audiokniha a ako nakupovať?)
Jazyk: česky
Obsah audioknihy:
  • 01 - Hrdinove okamziku
  • 02 - Cast 7. obrazu
  • 03 - 1. dej., uryvek ze 4. obr.
  • 04 - Cast 5. obrazu (Pribeh soudce)
  • 05 - 1. dejstvi, 2. scena_ Tak v hlave bych mel sesikovany sve sily
  • 06 - Predehra
  • 07 - 3. dej., uryvky z 5. a 6. obrazu
  • 08 - 1. dejstvi, 7. obraz + 2. dejstvi, 15. obraz
Kategórie:

Popis

Herecký portrét Ladislava Peška – audiokniha obsahuje ukázky z divadelních her, v nichž exceluje Ladislav Pešek.Z bohatě vybavené tiskoviny vydané v Supraphonu v roce 1965 u příležitosti jmenování LADISLAVA PEŠKA (*4.10.1906 – †13.7.1986) národním umělcem vybíráme charakteristiky jednotlivých rolí uvedených na albu DV 15263, jež bylo přílohou této publikace a jež nyní vydáváme poprvé digitálně: … v Průchových Hrdinech okamžiku představuje Kašku nebo Mošnu. V prvém případě stačí hlas a v druhém nevadí hercův civil, v obou případech pak je výsledek tentýž: ten, kdo sleduje jeho výkon, má dojem, že vidí postavu v plném vybavení, s maskou a kostýmem, že vidí její podobu, její gesta, její mimiku. Jeho herecký projev je tak sytý, tak sugestivní, že všechno vnější, byť i bylo součástí, zdá se zbytečné a výsledný dojem není o nic chudší, je stejný, jako když jej sledujeme na scéně, na plátně, na obrazovce. Komediantský prvek vyrůstal s Peškem od jeho hereckých začátků….Peškův Polonius je především každým coulem dvořan, zdrženlivý a nenápadně obřadný, vymyká se tedy právě tak Poloniům stařecky žvanivým jako Poloniům směšným namyšlenou důstojností: není komický očividně ani bezděčně, jen zaujatému Hamletovi je terčem zlé ironie. Tento Polonius se nenaparuje domnělou moudrostí a důvtipem, své mnohomluvné názory podává s dvornou roztomilostí jíž podznívá lehounké zasmání, ale přitom všem je v tom naléhavost, doporučování, vnucování. Dokonalá studie!…Kolika odstíny zněla, skřeky a smíchy, výkřiky nejrůznějšího druhu a nejrozmanitější vzdechy a zvuky u otlemených úst Peškova Pseudola a kolik gestikulačních rysů tak výrazně nanášených vyvstávala před divákem postava, která z postoje na kresbě antické vázy ožívala a rozžívala se nejen každým výstupem, ale takřka každou větou! A než zas v závěru ustrnula, uchvátila svým lidským obsahem…Poprvé se Pešek objevil v úloze Chlestakova r. 1936…jeho Chlestakov nepostrádal zajímavosti, ale do gogolovské postavy měl daleko…Když se Ladislav Pešek vrátil k postavě Chlestakova po dvanácti letech, zavrhl všechno, čím dříve Chlestakova vybavil. Prošel už do herecké zralosti a ta mu nedovolovala nejít co nejhlouběji do nitra postavy…A jak jde děj, sílí každým okamžikem přesvědčení, že tento chlapík bez vindry v kapse, ale se sluhou po boku, má v sobě dispozice podvádět, mystifikovat, napalovat. V podstatě uťápnutý človíček, ale právě tím mocněji v něm bují touha hrát někoho, kým není, touha, která se projevuje velikášstvím, touha, která se naplňuje falešným oslňováním okolí…Radost z úspěchu Peškova Chlestakova strhává a on plave stále dokonaleji a směleji v moři hlouposti a špatnosti, které má kolem a publikum mu drží palce: jen víc, jen víc! Podvodníkem proti své vůli a z dopuštění jedinečné příležitosti, tak by se dal nazvat Chlestakov v podání Ladislava Peška…Karikatura a přitom přece lidský typ, tatrman a přece člověk – to je také Peškův doktor Cajus ze Shakespearovy veselohry o windsorských záletech otylého seladona Falstaffa.. Cajus, role, jejímž vyjadřovacím způsobem je buď komolivá hatmatilka anebo francouzština. Pešek karikuje, ale jako vždy s úžasnou mírou a s úžasným vkusem. Vychází z francouzského temperamentu, který přežene do zbrklosti, a vychází z francouzské zpěvnosti, která mu prozní všechnu řeč. Je z toho galimatyáš, jenže – a v tom je velký důkaz velkého umění Peškova! – kdo je svědkem, rozumí, i když z francouzštiny nezná vůbec nic!…Mezi zpívající figury peškovského repertoáru patří i Azdak, Brechtův kavkazský odrbanec… díky Peškovu umění stmelit slovní, zpěvní i pohybovou složku tak, aby mu vyšel věrohodný zarostlý Asiat…tato postava zůstavuje diváka v pocitu uspokojení s člověkem, jehož sehraná komedie přinesla vítězství spravedlivé věci….jeho třetí goldoniovská postava – patron Fortunato, jehož hlavním prostředkem jsou nejrůznější vady v řeči a který vynecháváním začátečních písmen jednotlivých slov si vytváří neodolatelnou zrůdnou hantýrku. Je to originálně vymyšleno a výtečně provedeno a co je na tom hodno největší pozornosti – že to nepůsobí jako samoúčelný fraškovitý prostředek sledující jediný cíl, rozesmát publikum, nýbrž že takto traktovaný Forutnato nepřestává být ani na okamžik zcela reálnou figurou. A jak zpívá! Parodují se tu manýry operních primadon až do selhání hlasu, ale všude se tu skví značka Ladislav Pešek, což je totožné s mírou, vkusem, vtipem…A konečně – tulák z čapkovské hmyzí feérie! Mluvívá se zpravidla o Peškově prosté lidskosti a ten tulák je dokladem výmluvným a nadevše průkazným. Tulák? Ne, především člověk! Člověk s filosofií lásky. A tu hlásanou lásku najednou poznává v nerušených podobách, ve hmyzím podobenství. Poznané podoby ho překvapují, pobuřují, rozbolestňují, z poznání vzchází hrůza a hnus, odpor a nenávist. Tolik sobectví jednotlivce, kasty, celku. Nejen láska, i nenávist, bezohlednost, nepřátelství! Tulák žasne nad poznáním, ale tím poznáním zároveň moudří, současně však jím i stárne a propadá smrti ve jménu neustálé obrody života. Proces poznání a moudření a stárnutí je spojen s údivem, pak s otřesem, potom s děsem, až vyúsťuje v moudré pochopení pravé podstaty toho, co se zve skutečností. Smrt je posledním poznáním života. A Ladislav Pešek to hraje s hlubokou lidskostí a přirozenou moudrostí a tuláka proměňuje v symbol lidského údělu…Vladimír Müler

Ďalšie informácie

Autor

, , , , , , ,

Rozprávač

, , , , , , , , ,

Dĺžka audioknihy

0:47 (47 minút)

Formáty

ISBN

099925270025

Jazyk

Dátum vydania

12. január 2018

Rok vydania

Vydavateľstvo

Recenzie

Nikto zatiaľ nepridal hodnotenie.

Tento produkt môžu ohodnotiť len prihlásení zákazníci, ktorí si ho kúpili.